‍Pravidla společenského setkání
Lidé si obvykle myslí, že psí setkání je stejně snadné, jako to lidské. Neznámé lidi míjíme, známé pozdravíme kývnutím hlavy nebo hlasitým “dobrý den”, přátele veselým “ahoj” nebo objetím.
Naše zvyklosti vychází z naší kultury, která je vlastně dnes docela bezpečná. Nepočítáme s tím, že by nám běžně kdokoliv z okolí byl nebezpečný nebo nerespektoval pravidla slušného chování. Nikdo nás neobjímá, když nechceme, nešacuje nám kapsy, aby zjistil, co v nich máme, a rozhodně nás neohrožuje jakoukoliv zbraní.

Když se pravidla najednou změní
Jak by se naše chování ale změnilo, kdyby lidé u sebe nosili zbraně pořád a v případě jakéhokoliv pocitu ohrožení je neváhali použít? Pravděpodobně bychom byli o mnoho více obezřetní a opatrní, než jsme teď.

A tenhle náš náhled na svět se automaticky přenáší jako očekávání na svět psí. Jenže psi s sebou své zbraně nosí pořád a v případě ohrožení jimi nejen vyhrožují, ale když na to přijde, ani je neváhají použít. Podíváme-li se na takové setkání dvou dosud neznámých psů z tohoto úhlu pohledu, najednou uvidíme, že možností, které ze setkání plynou, je mnohem víc než jen “oni si budou hrát”. ‍

Protokol etikety psího setkání

‍Psí společenské zvyklosti
Jak může vypadat setkání dvou nebo více psů? Možností je veliká spousta. Psi mohou vzájemně projevovat sympatie nebo naopak vyhodnotit, že se potkat nechtějí a budou se raději ignorovat. Vztah však může být i asymetrický. Jeden pes se chce seznámit, druhý o seznámení vůbec nestojí. V takovém případě si pes může začít dělat prostor a druhému taktně nebo i hruběji naznačí, ať se v žádném případě nepřibližuje. Mohou se také navzájem testovat, což znamená hledat “kam až si mohu dovolit zajít a co vše mi projde”.

Zhodnocení situace
V první řadě ve chvíli, kdy pes spatří jiného psa, potřebuje zhodnotit, zda pro něj ten druhý představuje nebezpečí. Hodnocení, jak ho vnímá, probíhá na základě dvojích informací: jednak vnějších, tedy co v danou chvíli je schopen zjistit o druhém psu (pohlaví, velikost, komunikace - co a jak protějšek v danou chvíli vyjadřuje). Zároveň také hodnocení probíhá uvnitř psa (jak se vůči protějšku cítím, jaké mám reálné povědomí o svých hranicích a schopnostech, jestli mi komunikace protějšku přijde srozumitelná a umím na ni reagovat). Na základě takového počátečního hodnocení pak pes zvažuje, co dál. Má-li v tuto chvíli nedostatek jedněch nebo druhých informací, prostě zmrzne, zatuhne - zůstane stát nebo si lehne a čeká, jak se situace vyvine. Jestli se druhý pes přiblíží nebo vzdálí a co u toho bude komunikovat. 

Ten pes se mi nelíbí…

Setkání s potencionálně nebezpečným protějškem
Pokud pes druhého psa vyhnodnotí jako nebezpečného, pokusí se nějakým způsobem zvětšit vzdálenost mezi nimi. Je-li to možné, a pokud to situace dovoluje, zvolí si odchod pryč nebo požádá svého člověka, aby to za něj vyřešil. Pokud je situace příliš napínavá, zkusí psa poslat pryč. Podobně velká akce nastane, pokud díky vodítku odejít nemůže, jeho člověk mu nenaslouchá, nebo sám pes je v pubertě, kdy má snížený pud sebezáchovy a špatné povědomí o vlastních hranicích. Taková akce se pak s největší pravděpodobností stane formou ritualizované agrese - od významného pohledu až po naznačení výpadu případně spojeného s vrčením či štěkotem.
Jak z toho ven?
Záleží také na protějšku a jeho dovednostech, zda je schopný takovou situaci ustát. Ustát nemusí vždy znamenat ignorovat, někdy to zkrátka znamená, že takového psího fracka dospělý usměrní opět formou ritualizované agrese, ale protože už je dospělý a schopný sám regulovat své emoce a chování, nebude eskalovat konflikt s naším psem zpátky. Jen zkrátka našeho psa zastaví a poté mu dá šanci odejít. Samozřejmě jestliže náš pes v takovou situaci natrefí na stejně nestabilního psa jako je on sám, celé setkání může skončit konfliktem. Když tedy víme, že máme psa, který ještě takové situace nezvládá s přehledem, můžeme mu pomoci  celou interakci řídit vodítky na obou stranách. Nepustíme psy dál, než je bezpečná zóna na hranici konce vodítka. 

Čumák na čumák
Konec vodítka může být místem komunikace. Mohou si tam třeba i něco říct, zaštěkat na sebe nebo se ohnat, ale nemusí dojít k otevřenému konfliktu. Napnuté vodítko v tomto případě napomáhá většímu pocitu bezpečí. Je to něco, o co se oba psi mohou opřít. To snižuje pocit ohrožení v takové situaci. Jen je potřeba v napjatý okamžik za vodítko neškubnout. Pes se může snadno leknout a zbytečně vyjede, i když by jinak celou situaci ustál.

Tady s tím psem bych se možná i sčuchnul

‍Vyhodnocení sympatií
Když náš psík nepovažuje protějšek za vyloženě nebezpečný, rozhoduje se, zda se mu líbí nebo ne. Někdy k takovému rozhodnutí dojde až po úvodním pozdravu a seznámení, jindy ještě před ním. Pokud se mu protějšek nelíbí rovnou, opět ho zkusí poslat pryč.
Pakliže se tedy pes nebojí a chce se setkat, ať už na začátku takového setkání stojí nějaké ty vzájemné sympatie nebo je pes na vážkách, dochází k pozdravu a úvodní výměně informací.
Pozdrav psovsky
Pozdrav vypadá tak, že se psíci k sobě přiblíží opatrně, v přístupu je patrný alespoň náznak obloučku a očichají si nejprve čumáky. Příliš přímé a rychlé přiblížení je považováno za neslušné a obvykle bývá s větší či menší razancí zastaveno. Pro mezipsí setkání obvykle platí, že s jakou intenzitou do setkání pes vstoupí, takové intenzity se mu dostane zpět. 

Jak si psi vyměňují vizitky

‍Čichám, čichám…
Dojdou-li oba psíci k názoru že potřebují nebo chtějí víc informací, mohou jeden druhého požádat o informace z tzv. urogenitální oblasti - to je to známé očichávání pod ocasem. A tady to začíná být zajímavé. Tyhle informace jsou totiž vlastně docela důvěrné. V mezipsí komunikaci je hodně neslušné brát si je bez ptaní. Pes, který bez pozdravu míří přímo k očichávání zadní části těla bývá hodně rychle a razantně odeslán pryč. Představte si to podobně, jako když se s někým seznamujete a on by vám rád příště třeba zavolal. Nu, pokud máte, můžete mu dát vizitku. Jenomže vy mu ji skutečně nabídnete, ne že vás o ni bude šacovat! A stejné je to mezi psíky.
Rozhodnutí o pokračování setkání
Pokud by psi rádi víc informací, naznačí, že by měli zájem o očichávání zmíněných zadních partií. Protějšek buď souhlasí a dotyčné partie nastaví nebo alespoň nebrání v jejich přístupnosti. Nebo nesouhlasí a pak začne zadkem uhýbat, případně zamítnutí zostří významným pohledem. V případě nutnosti doplněným o vyceněním zubů či dokonce zavrčením. Pokud jsou oba psí komunikátoři chlapečci stejného věku, tohle odmítnutí může vést ke konfliktu. Naopak je-li požádána psí slečna, velmi často má názor, že zatímco ona si může informací od protějšího pána brát kolik chce, její vizitka je drahocenná a rozhodně ji nedá jen tak někomu. Není tedy nijak zvláštní, že fenky si své vizitky chrání mnohem více a častěji, než psí kluci.
Žádost se zpětně zamítá
I pokud ale pes nabídne svému protějšku možnost si informace vyčuchat, aby se on sám cítil bezpečný, musí vědět, že mu protistrana bude naslouchat. V jistém okamžiku, když už toho má tedy dost, zkusí druhého psa zastavit - většinou stačí významný pohled. Pokud mu zvědavec naslouchá a zabrzdí se, přestane ho očuchávat, náš psík se může cítit v bezpečí - druhý ho vyslyšel. Pokud ale žádost o ukončení ignoruje a cpe se našemu psíkovi pod ocas dál, není divu, že se žádost o ukončení zostří o nějaký ten vyceněný zub nebo i zavrčení. Sociálně zdatní psi tyto signály umí vyslyšet a dát našemu psu prostor, který právě potřebuje. Jestli vše proběhne v pořádku a oba psí parťáci se mohou nejen cítit v bezpečí, ale usoudí také, že jsou mezi nimi nějaké vzájemné sympatie, mohou přikročit k dalším částem etogramu - psí kluci se začnou dvořit svým psím princeznám, mládí může přejít ve hru, nebo spolu psíci prostě jen tak existují v čase i prostoru.

I psi se navzájem testují

‍Můžu se cítit v bezpečí?
Pokud psi nejsou o svém pocitu bezpečí tak úplně přesvědčeni, často přichází na řadu tzv. “testování”. Takové chování vypadá jako hra, ale chybí v tom pauzy, těla psů nejsou tak uvolněná a silnější se nesnižuje na úroveň slabšího. Testování totiž slouží opět k ujištění o vlastním pocitu bezpečí - pes testuje, jestli je schopný kontrolovat pohyb druhého v prostoru, jestli ho dokáže zastavit nebo změnit směr, kudy běží, případně jestli je schopný ovlivnit, jak dlouho a s jakou intenzitou se bude věnovat jeho vizitce. Interpretace výsledků testování
Testování může dopadnou jak tím, že jsou oba s výsledkem spokojeni, cítí se bezpečně a opět prostě jen sdílí stejný čas a prostor nebo se začnou ignorovat. Ovšem jestliže se jednomu či oběma zdá, že situace je pořád dost nebezpečná nedá se z ní jen tak odejít, může to nakonec skončit i   konfliktem.
Proto dokud si nejste jisti, že potkáváte starého známého dobrého kamaráda, je vždycky lepší úvodní setkání jistit vodítky, aby setkání čumák na čumák proběhlo se zajištěním bezpečí pro obě strany. Teprve když je patrné, že pro oba psíky je setkání v pohodě a jsou spolu spokojení, lze zvážit jejich vypuštění.

‍

‍